Průvodce insolvencí obchodní společnosti

"úpadek" – je definován podle testu likvidity (platební neschopnosti) nebo testu předlužení. V testu likvidity jde v principu o to, zda dlužník má více věřitelů se splatnými pohledávkami a zda je schopen platit své dluhy tak, jak se stávají splatnými. V testu předlužení jde v principu o to, zda hodnota dlužníkova majetku postačuje k uspokojení dlužníkových dluhů.

"majetková podstata" – tento pojem v principu označuje veškerý dlužníkův majetek, který dlužník má v době zahájení insolvenčního řízení a který nabude v jeho průběhu.

"insolvenční správce" – je ustanovován insolvenčním soudem ze seznamu vedeného Ministerstvem spravedlnosti. V insolvenčních řízeních vedených ohledně velkých obchodních korporací musí insolvenční soud ustanovit "zvláštního insolvenčního správce", tzn. takového, který složil zkoušku zvláštního insolvenčního správce a splnil další zákonné požadavky. Musí být "nepodjatý", tzn., že nesmí mít k dlužníkově úpadku nebo k účastníkům insolvenčního řízení vztah, který by zavdával důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Je odměňován způsobem stanoveným insolvenčním zákonem a vyhláškou – v konkursu v principu podle počtu přezkoumaných přihlášek a dále procentuálním podílem na výtěžku vyplaceném věřitelům, v reorganizaci v principu podle počtu přezkoumaných přihlášek a dále měsíčním paušálem stanoveným s přihlédnutím k velikosti obratu dlužníkova podniku. Věřitelé mohou zvláštní většinou hlasů na místo soudem ustanoveného insolvenčního správce zvolit jiného správce.

"schůze věřitelů" – je v principu obdobou valné hromady při správě solventní obchodní společnosti. Původní věřitelé, s jejichž pohledávkami je spojeno hlasovací právo, na ní hlasují zákonem předepsanými většinami hlasů o klíčových otázkách, včetně způsobu řešení úpadku, volbě insolvenčního správce, volbě věřitelského výboru, volbě znalce, schválení jeho znaleckého posudku, a v reorganizaci schválení reorganizačního plánu.

"věřitelský výbor" – v řízeních ohledně velkých obchodních korporací je ustanovován pravidelně, někdy již před první schůzí věřitelů insolvenčním soudem jako tzv. prozatímní věřitelský výbor. Je volen schůzí věřitelů ze zástupců zajištěných a nezajištěných věřitelů, jeho členové musejí být "nepodjatí". Má především dohlížecí pravomoci. Jeho rozhodovací pravomoci jsou omezené – v řízeních ohledně velkých obchodních korporací však schvaluje smlouvy o novém úvěrovém financování, které chce uzavřít dlužník nebo insolvenční správce pro účely dalšího provozování dlužníkova podniku.

"znalec" – v insolvenčních řízeních vedených ohledně velkých obchodních korporací je zpravidla ustanoven znalec, jehož úkolem je ocenit dlužníkovu majetkovou podstatu a v jejím rámci všechny předměty zajištění. Věřitelé mohou zvláštní většinou hlasů na schůzi věřitelů znalce zvolit a též schválit jeho znalecký posudek. Znalecké posudky mají v insolvenčních řízeních vedených ohledně velkých obchodních korporací podstatný význam proto, že pohledávky zajištěných věřitelů se podle výsledku znaleckého ocenění zajištění rozdělují na "zajištěnou" a "nezajištěnou" část a také proto, že v reorganizaci insolvenční soud podle znaleckého posudku zpravidla posuzuje dostatečnost plnění nabízeného původním věřitelům reorganizačním plánem.

"zajištění" – zástavní nebo jiná věcně právní zajišťovací práva platně a účinně zřízená k dlužníkově majetku dávají věřiteli právo být v insolvenčním řízení přednostně uspokojen z tohoto majetku, a to v principu i před pohledávkami nových věřitelů (pohledávkami za majetkovou podstatou). Zajištění věřitelé mohou také udělovat dlužníku nebo insolvenčnímu správci pokyny ohledně správy a zpeněžení majetku, který slouží k zajištění jejich pohledávek.

"insolvenční soud" – v České republice jsou insolvenční řízení v prvním stupni vedena před krajskými soudy. V každém insolvenčním řízení rozhoduje v prvním stupni jeden soudce, tzv. samosoudce, jemuž je u příslušného krajského soudu řízení přiděleno podle tzv. rozvrhu práce. O odvoláních rozhodují na dvou Vrchních soudech tříčlenné senáty. O dovoláních rozhodují na Nejvyšším soudu dva senáty. Zda mají české soudy mezinárodní pravomoc vést vůči konkrétnímu dlužníku insolvenční řízení závisí na pravidlech mezinárodního insolvenčního práva, v EU obsažených v tzv. evropském insolvenčním nařízení (2015/848). Klíčovým ukazatelem, podle kterého se v insolvenčních věcech stanoví mezinárodní soudní pravomoc, je tzv. středisko hlavních zájmů dlužníka (které nemusí být nutně totožné s dlužníkovým zapsaným sídlem ani se zemí, podle jejíhož práva byla příslušná korporace založena).

"insolvenční návrh" – insolvenční řízení lze zahájit pouze na návrh, Ten může podat dlužník nebo věřitel. Na věřitelské návrhy klade insolvenční zákon od poloviny roku 2017 nové, zpřísněné požadavky – věřitel musí mimo jiné některým ze zákonem předepsaných způsobů osvědčit, že má skutečně za dlužníkem pohledávku.

"insolvenční rejstřík" – elektronický systém provozovaný Ministerstvem spravedlnosti, dostupný na webové adrese https://isir.justice.cz/isir/common/index.do. Pro každé insolvenční řízení zahájené v České republice je v něm veden kompletní elektronický soudní spis, v němž jsou dostupná všechna podání stran (včetně přihlášek pohledávek) a všechna soudní rozhodnutí vydaná v průběhu insolvenčního řízení.

"konkurs" – je způsobem řešení úpadku, při kterém insolvenční správce zpeněží dlužníkovu majetkovou podstatu a výtěžek prodeje po odečtení nákladů řízení (včetně pohledávek nových věřitelů) rozdělí mezi původní věřitele podle pořadí jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. V případě úpadku velkých obchodních korporací je často jednou transakcí prodán celý dlužníkův podnik novému investoru. Konkurs tak nevede k zániku dlužníkova podniku - v provozu podniku pokračuje (zpravidla po provedení provozní restrukturalizace) nový investor.

"reorganizace" – je způsobem řešení úpadku, při němž se dlužníkovi původní věřitelé a společníci/akcionáři formou hlasování ve skupinách shodnou na opatřeních směřujících k řešení úpadku ve zvláštním typu dohody – tzv. reorganizačním plánu. Reorganizační opatření mohou zahrnovat pravou stranu bilance (zpravidla snížení dluhu, někdy jeho konverzi do podílů/akcií) i levou stranu bilance (např. prodej dlužníkova majetku nebo jeho částí). Spočívají-li reorganizační opatření převážně v prodeji dlužníkova majetku (či jiné změně kontroly nad ním), hovoří se o tzv. "prodejním plánu", který je v principu ekvivalentem konkursu. Předloží-li dlužník hned na počátku insolvenčního řízení reorganizační plán vyjednaný s většinou svých věřitelů, hovoří se o tzv. "předjednané reorganizaci".

"management" – tímto pojmem se zde rozumí statutární orgán obchodní korporace (zpravidla jednatel nebo představenstvo).

"popřené pohledávky" – původní věřitelé musejí své pohledávky do řízení přihlásit v zákonné dvouměsíční lhůtě tzv. přihláškou, pro kterou je předepsán zvláštní formulář. Insolvenční správce může přihlášenou pohledávku buďto akceptovat ("zjistit"), nebo "popřít" – tedy namítnout, že pohledávka neexistuje, je promlčena, nebo sice existuje, ale v nižší výši nebo jiném pořadí, než jak již věřitel přihlásil. Proces vyjasňování stanovisek k přihlášeným pohledávkám vyústí v tzv. "přezkumné jednání", které se bude u insolvenčního soudu konat do tří měsíců od rozhodnutí o dlužníkově úpadku. Trvá-li insolvenční správce na popření pohledávky a nesouhlasí-li věřitel s tímto stanoviskem, sporné otázky bude muset vyřešit insolvenční soud v tzv. incidenčním sporu. Přihlášené pohledávky mohou popírat též dlužník a ostatní věřitelé, tato popření však mají na postavení přihlášeného věřitele odlišné (mírnější) procesní dopady – především neovlivňují hlasovací práva spojená s přihlášenou pohledávkou.

"incidenční spor" – spor související s insolvenčním řízením, vedený u insolvenčního soudu. Může se týkat sporných otázek vzniklých v důsledku popření přihlášené pohledávky, rozsahu dlužníkovy majetkové podstaty (tzn. toho, zda určitý majetek patří či nepatří do majetkové podstaty), neúčinnosti dlužníkových právních úkonů učiněných v období před zahájením insolvenčního řízení, a některých dalších sporných otázek.

"neúčinná jednání" – insolvenční právo umožňuje insolvenčnímu správci odporovat některým dlužníkovým právním jednáním, jimiž je zkracováno uspokojení všech věřitelů (typicky převody majetku "pod cenou") nebo jimiž je některý věřitel zvýhodněn na úkor ostatních (typicky plnění dluhů nebo zřízení zajištění). Insolvenční správce může takovým jednáním odporovat tzv. odpůrčí žalobou podanou do jednoho roku po rozhodnutí o úpadku, pokud byla učiněna v zákonem stanovené době před zahájením insolvenčního řízení, pokud v dané době byl dlužník již v úpadku či se do úpadku dostal, a pokud tato jednání vykazují další znaky popsané v insolvenčním zákoně.

"incidenční spor" – spor související s insolvenčním řízením, vedený u insolvenčního soudu. Může se týkat sporných otázek vzniklých v důsledku popření přihlášené pohledávky, rozsahu dlužníkovy majetkové podstaty (tzn. toho, zda určitý majetek patří či nepatří do majetkové podstaty), neúčinnosti dlužníkových právních úkonů učiněných v období před zahájením insolvenčního řízení, a některých dalších sporných otázek.

"dlužník" – tímto pojmem se zde rozumí velká obchodní korporace, zpravidla existující v právní formě s.r.o. nebo a.s. České obchodní korporace zpravidla spadají pod mezinárodní soudní pravomoc českých insolvenčních soudů. Nemusí tomu tak být vždy – pokud by tzv. ‘středisko hlavních zájmů’ příslušné korporace nebylo v České republice, neměly by české insolvenční soudy podle pravidel mezinárodního insolvenčního práva (v EU Nařízení č. 2015/848) mezinárodní pravomoc vést ohledně takové korporace hlavní insolvenční řízení, tedy takové řízení, které má automatické účinky po celé EU.